Když Severus bradavickými chodbami pospíchal k ředitelově pracovně, jeho tvář byla ještě zachmuřenější než obvykle. Vůbec se mu nelíbil ředitelův naléhavý tón, určitě se něco muselo stát.
Sotva k ředitelně dorazil a na vyzvání vstoupil dovnitř, jeho obavy se naplnily. V křesle před Brumbálovým stolem spatřil schoulenou Hermionu Grangerovou s obličejem plným slz. Ředitel se k ní zrovna skláněl a podával jí svůj kapesník. Přitom jí konejšivě položil jednu ruku na rameno. Grangerová si od něj kapesník vzala, vysmrkala se a potom zvedla oči.
Zdálo se, jako by si ona i starší muž teprve teď všimli jeho přítomnosti. Severus přešel blíž k nim a tázavě na ředitele pohlédl. Ten mu zastřeným hlasem oznámil: „Hermionini rodiče jsou mrtví, Severusi. Zabili je Smrtijedi.“
Snape nemohl uvěřit vlastním uším. Proč by je Temný pán nechával zabít? To přeci nedávalo smysl.
Brumbál, jako by četl jeho myšlenky, znovu promluvil: „Když lord Voldemort zjistil, že dostat se do blízkosti Harryho Pottera není tak snadné, jak předpokládal, nejspíše se rozhodl jít na to tou složitější cestou. Domnívám se, že od vás ví o Harryho nejlepších přátelích?“ Snape přikývl, stále netušíc, kam ředitelovy úvahy směřují. Brumbál ale pokračoval: „Měl tedy na vybranou mezi Ronaldem Weasleym a Hermionou Grangerovou. Jelikož je rodina pana Weasleyho dosti početná a všichni jsou kouzelníci, tedy se mohli dosti účinně bránit, rozhodl se pro slečnu Grangerovou, která mimo školu zatím kouzlit nesmí, protože není plnoletá, a její rodiče jsou mudlové.“
Než Severus stihl jakkoli zareagovat, do hovoru se vložila Hermiona. Obrátila na Brumbála své stále ještě mokré oči a řekla: „Pane profesore, chcete říct, že Voldemort zabil mojí maminku a tatínka proto, že čeká, že já bezhlavě uteču ze školy, abych je pomstila, a Harry se ke mně přidá, protože mě nebude chtít nechat jít samotnou?“
„Odpovídalo by to typickému nebelvírskému chování, které od vás ostatně očekává, slečno Grangerová,“ odtušil chladně mladší profesor.
Chvíli bylo ticho, během kterého si Snape i Hermiona začali plně uvědomovat vážnost situace. Potom promluvil Brumbál: „Myslím, že je nám všem jasné, co teď musíme udělat.“ Po nechápavých pohledech, které na něj oba jeho společníci vrhli, začal vysvětlovat: „Hermiono, vy v žádném případě nesmíte opustit Bradavice. A to myslím vážně, jste ve velkém nebezpečí, Voldemort by se také mohl rozhodnout vás unést a snažit se donutit Harryho, aby se vás pokusil zachránit,“ dodal přísně. Když přikývla, pokračoval: „A pokud jde o vás, Severusi, pokuste se mezi Smrtijedy nenápadně zjistit důvod toho útoku. Nejspíše se ve své domněnce nemýlím, ale chci mít úplnou jistotu, ať víme, na čem jsme.“ Severus přikývl, zvedl se a opustil ředitelovu pracovnu.
Hermiona ale ještě nedokázala odejít. Nedokázala se pohnout, ani nějak smysluplně uvažovat. Stále brečela a v hlavě jí pořád dokola zněla jen jedna věta: ,Maminka a tatínek jsou mrtví.‘ Profesor Brumbál k ní přistoupil, položil jí konejšivě ruku na rameno a tiše řekl: „Vím, že to je pro vás dost těžké, Hermiono, a pravděpodobně vám teď budu připadat jako cynik, ale život jde dál a vy se s tím musíte vyrovnat, musíte se soustředit na svůj život a svou budoucnost. Snažte se, aby na vás i přesto mohli být vaši rodiče hrdí.“ Dívka se na něj podívala svýma uslzenýma očima a nepatrně přikývla. Věděla, že profesor má pravdu, její rodiče by určitě nechtěli, aby se teď zhroutila a hodila školu za hlavu.
Pomalu se tedy zvedla z křesla, rozloučila se s ředitelem a vydala se do své postele v nebelvírských ložnicích. Zítra bude první den školy a ona se potřebuje vyspat.
Žádné komentáře:
Okomentovat