Ve společenské místnosti nikdo nebyl, dokonce i Harry s Ronem už šli spát. Hermiona byla ráda, neměla sílu jim teď vysvětlovat, co se stalo. Když došla do ložnice, jen se rychle převlékla do pyžama a vlezla do postele.
Bylo už pozdě, chtěla hned usnout a alespoň během spánku zapomenout, co se stalo během posledních dvou hodin. Bohužel, spánek nepřicházel. Na posteli sebou pořád házela, převalovala se a v mysli se jí neustále objevoval obraz, jak jsou její rodiče zasaženi zeleným světlem a padají k zemi. Snažila se ten výjev všemožně zahnat, ale nešlo to.
Nakonec vstala a šla do společenské místnosti, došlo jí, že není možné, aby dnes usnula. Chvilku tam jen tak seděla v křesle a nepřítomně zírala do krbu, když se najednou odněkud ze tmy objevil Křivonožka.
Kocour, jako by pochopil, že jeho paničku něco trápí, jí skočil na klín, kde se stočil do klubíčka a spokojeně předl. Dívka ho podrbala na hlavě a po tváři jí znovu začaly stékat slzy. Brečela stále víc a víc, až se nakonec rozvzlykala naplno. Po nějaké době ji ale pláč vyčerpal natolik, že konečně usnula.
Schází dolů ze schodů s Křivonožkou v náručí. V kuchyni na ni již čeká maminka s tatínkem, oba dva se šťastně usmívají a ukazují na stůl, kde je dort s jednou svíčkou a nápisem „16“ – její poslední narozeniny. Chce jít k dortu a sfouknout svíčku, když najednou celou místnost osvětlí zelený záblesk a oba její rodiče bezvládně padají k zemi.
Otočí se směrem, odkud útok přišel. Uvidí vysokého muže v černém plášti s kapucí na hlavě a maskou přes obličej. Smrtijed teď míří svou hůlkou přímo na ni. Chce začít křičet, chce utéct, něco udělat, ale nemůže. Stojí jako socha a s hrůzou v očích pozoruje útočníka.
„Avada kedavra,“ neschopna pohybu čeká, až ji kletba zasáhne a ona padne mrtvá k zemi, stejně jako maminka a tatínek.
„Hermiono!“ Otevřela oči. Stáli u ní Ron s Harrym, třásli s ní a a zjevně se ji už nějakou dobu snažili vzbudit. Celá se třásla, prádlo na sobě měla mokré potem a srdce jí tlouklo jako splašené.
„Co se stalo, Hermiono?“ Ron se na ni díval s obavami a Harry jí mezitím začal pokládat jednu otázku za druhou. „Co ti Brumbál včera chtěl? Proč ses od něj vrátila až tak pozdě? Proč spíš tady?“ Byla ráda, že si alespoň nevšiml toho, že měla noční můru.
Jejich otázky však nechala bez odpovědí, jednak se jí teď o tom nechtělo mluvit a za další, zděšeně si uvědomila, za 20 minut začíná vyučování. Rychle se zvedla z křesla, ve kterémm stále seděla, kamarádům řekla jen: „Musím se obléct,“ a vyběhla po schodech do ložnice.
O několik minut později se objevila celá zadýchaná ve Velké síni a vyhledala profesorku McGonagallovou, aby si od ní vzala rozvrh na nový školní rok. Profesorka se na ni soucitně podívala, ale nic neřekla. Pouze dívce povzbudivě stiskla zápěstí, když jí předávala rozvrh hodin. Hermiona jí za to byla vděčná, nevydržela by teď otázky typu: „Jste v pořádku?“ nebo „Nechcete si promluvit?“
Při pohledu na rozvrh zjistila, že první hodinu je Obrana proti černé magii. Spěšně se rozběhla do třídy, profesor Snape je schopný udělit jí školní trest za pozdní příchod i přesto, že ví, co se včera stalo. Snídani dnes bude muset vynechat, ale to nevadí, stejně nemá na jídlo ani pomyšlení.
¤¤ ¤¤ ¤¤
Profesor Snape vešel do třídy a vychutnával si nevraživé pohledy, které po něm vrhali studenti Nebelvíru. V duchu se ušklíbl, byl pyšný na to, že stále dokáže ve studentech vyvolávat takové emoce.
Sedl si za stůl a řekl žákům, aby si otevřeli učebnici na straně 14. Dal jim nějaký čas na prozkoumání kapitoly, kterou se s nimi chystal ten den probrat. Po chvíli, právě v momentě, kdy chtěl znovu promluvit, se otevřely dveře a dovnitř se doslova vřítila Grangerová.
Zúžily se mu oči. Jak si dovoluje na jeho hodinu přijít pozdě? To si myslí, že když jí umřeli rodiče, budou na ni všichni brát ohledy, litovat ji a ona si bude moci dělat, co chce? Tak to ani náhodou!
Výhružně vstal ze židle a ignoroval omluvy, které ze sebe chrlila. Vůbec ji neposlouchal. „Jsem nesmírně potěšen, že jste se nás rozhodla poctít svou návštěvou, slečno Grangerová,“ řekl, zatímco se k ní zlověstně blížil. „Jsem si jistý, že svým pozdním příchodem hned na první hodinu v novém školním roce jste právě překonala školní rekord. Strhávám Nebelvíru deset bodů a uděluji vám školní trest. Dostavte se do mého kabinetu dnes večer v osm hodin.“
Potom se otočil ke zbytku třídy: „Všichni vytáhněte své hůlky a utvořte dvojice. Budeme trénovat souboje. Grangerová, vy budete s panem Malfoyem.“
Sledoval, jak se studenti poslušně rozdělují do dvojic a zaujímají bojové postoje. Nejdříve svou pozornost zaměřil na Pottera, který byl samozřejmě ve dvojici s Weasleym. Jejich souboj netrval dlouho, Potter použil Expelliarmus, Weasleyho hůlka vyletěla svému majiteli z ruky a spadla na zem. Snape nic jiného vlastně ani nečekal, věděl, že Weasley Potterovi vzdorovat nebude.
Otočil se teď k Dracovi a Grangerové. Právě včas, aby viděl, jak nejmladší z rodu Malfoyů vyslal na Grangerovou nějaké kouzlo a ona se ani nepokusila se bránit. Stála tam a čekala, až jí červený paprsek vrazí do hrudi. Spadla na zem a ani se nenamáhala vstát.
Došel k nim a se spokojeným úšklebkem řekl: „Výtečná práce, pane Malfoyi, přiděluji Zmijozelu 20 bodů. Naopak, Nebelvír právě přišel o dalších deset bodů, a znovu díky slečně Grangerové.“
Podíval se dívce do očí, chtěl si vychutnat tu zlobu, kterou v nich jistě uvidí, a ignoroval zlostné šumění nebelvírských studentů, které se začalo nést celou učebnou. V jejích očích ale ke svému překvapení žádnou zlobu neviděl. Dívala se na něj naprosto nezúčastněným a odevzdaným pohledem. Bylo vidět, že celou noc brečela, svědčily o tom tmavé kruhy, jež měla pod stále ještě mokrýma očima.
Zarazil se, něco takového nečekal. Ve svém životě nebyl moc zvyklý na projevy emocí, od nikoho. Nedal na sobě ale nic znát, místo toho jí věnoval ještě jeden nevraživý pohled a dál pokračoval ve své hodině bez nežádoucích přerušení.
¤¤ ¤¤ ¤¤
Hermioně se celý den dařilo vyhýbat se dotazům, kterými ji Harry s Ronem neustále zasypávali. Už tak jí dalo dost práce nebrečet, neměla prostě sílu ještě na to, aby jim řekla, co se včera stalo. Vyučování vůbec nevnímala, její poznámky z hodin nestály za nic, zadání domácích úkolů si ani nenapsala a vlastně ani nevěděla, co se dnes na hodinách probíralo. Nedokázala se vůbec soustředit, pořád jen cítila obrovské prázdno.
Večer ji ale čekalo ještě další utrpení – trest u Snapea. Nepřekvapilo ji, že jí za pozdní příchod udělil školní trest, ostatně tak trestal všechny Nebelvíry, ale přeci jen si nemyslela, že je až tak bezcitný. Co se dá dělat, musí si trest odpykat, jen doufala, že to nebude nic odporného, v takových věcech byl Snape vždycky odborník.
Když přesně v osm hodin dorazila k jeho kabinetu, profesor na ni již čekal. Na zaklepání okamžitě otevřel, poručil jí, ať jde s ním a vedl ji chodbami do nějaké části hradu, ve které nikdy nebyla. Po chvíli stanuli před nějakou, očividně již velmi dlouho nepoužívanou, místností.
Byla v ní nahromaděna spousta starých skříní a dávno nepoužívaného nábytku, jež byl před mnoha lety vyřazen z učeben a nahrazen novějšími a lépe vyhovujícími kusy. Hermiona se na černovlasého muže zmateně podívala.
Když si všiml jejího pohledu, začal vysvětlovat: „Pan Filch mě upozornil, že tyto skříně jsou plné bubáků. Vaším úkolem bude všechny je odtud vyhnat. Jak se vypořádat s bubákem nepochybně víte, pokud mi paměť slouží, profesor Lupin vás to před pár lety učil dosti …. zajímavým způsobem.“
Hermiona si zmiňovanou hodinu s Remusem Lupinem velice živě vybavila. Dnes ji ale vzpomínka na profesora Snapea se supím kloboukem na hlavě nerozesmála. Pouze tedy přikývla, aby dala najevo, že ví, co má dělat.
Po té, co profesor odešel, vytáhla svou hůlku a otevřela první skříň. Vystoupila z ní vysoká postava zahalená v černém plášti, na hlavě měla kápi a na obličeji masku. Čarodějka zalapala po dechu. Nečekala, že se bubák promění zrovna ve Smrtijeda, ale když se nad tím zamyslela, nemohl se proměnit v nic jiného. To, čeho se teď bojí nejvíc, jsou Smrtijedi.
Zhluboka se nadechla, namířila na něj hůlkou, řekla: „Riddikulus“ a Smrtijedův plášť se rázem proměnil v růžový župan s červenými srdíčky. Dívka vyprskla smíchy a bubák zmizel.
Nějakou dobu takhle pokračovala, vždy otevřela skříň, Smrtijedův plášť změnila v růžový župan se srdíčky a bubák zmizel. Až jednou, po otevření obzvlášť velké skříně, se před ní objevil ne jeden, ale tucet Smrtijedů.
Snažila se je všechny postupně zneškodnit pomocí kouzla Riddikulus, ale bylo jich moc. Nakonec Hermionu obklopili a blížili se k ní, měla pocit, že nemůže dýchat, hýbat se, prostě cokoli udělat. Nakonec, když už byli těsně u ní, se jí zatmělo před očima a v bezvědomí spadla na zem.
Někdo jí prudce zatřásl ramenem. Rychle otevřela oči a uviděla, jak u ní klečí nějaká postava. „Mdloby na tebe,“ zakřičela instinktivně, v tom si ale zděšeně uvědomila, že ta postava nad ní je profesor Snape. Bylo už ale pozdě, paprsek světla z její hůlky zasáhl učitele přímo do prsou a ten se v bezvědomí skácel na zem.
Čarodějka rychle vyskočila a běžela k němu. Když si u něho klekla, zjistila, že se nedá nic dělat, musí počkat, až se profesor sám probudí. A právě tehdy to přišlo. Najednou si uvědomila, že už nikdy neuvidí své rodiče, že ji vyloučí ze školy pro napadnutí člena učitelského sboru a že nemá kromě Bradavic kam jít. Už prostě nemohla dál. Sedla si na zem, položila si hlavu do dlaní a rozbrečela se. Její tělo se otřásalo vzlyky, nemohla se utišit, neměla již na nic sílu. Ani si nevšimla, že učitel Obrany se vedle ní mezitím probral, věnoval jí jeden zlostný pohled a někam odešel.
Z pláče ji vytrhlo až rázné a dosti hlasité otevření dveří. Konečně vzhlédla. Uviděla, jak do místnosti vchází profesor Snape s madam Pomfreyovou. „Tady je,“ zasyčel na starší ženu a se zašustěním pláště opět zmizel na chodbě.
Madam Pomfreyová se ke studentce sklonila a začala ji prohlížet. Po chvíli se dívce podívala do očí: „Slečno Grangerová, fyzicky jste sice v pořádku, ale rozhodně se mnou teď musíte na ošetřovnu. Trvám na tom, právě jste se zhroutila. Musím vám dát nějaké lektvary na uklidnění a pár dní si vás tam nechám, abyste si řádně odpočinula.“
Hermiona se sice snažila odporovat, ale ošetřovatelka ji vůbec neposlouchala, nedala jí možnost se z toho nějak vyvléknout. Chytila Hermionu za paži a táhla ji s sebou nejkratší cestou na ošetřovnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat