Úvod

     „Avada kedavra!“ Zelený záblesk a zoufalý křik ženy: „Franku, Franku!“

     Alison Grangerová nedbala na nebezpečí a rozběhla se ke svému muži. Pozdě. Frank byl mrtvý. Klekla si k jeho tělu, chytla ho za ruku a se slzami v očích se podívala do tváře jeho vraha.

     Yaxleyho její slzy vůbec nezajímaly. Zvedl hůlku, namířil ji přímo na Alisoninu hruď a bez sebemenší známky emocí zopakoval: „Avada kedavra.“ Z jeho hůlky znovu vyšlehlo zelené světlo.

     Než se otočil k odchodu, ještě zahlédl, jak ženino bezvládné tělo padá na tělo jejího manžela. Na rtech se mu usadil spokojený úšklebek – svůj úkol bez problémů splnil a Pán ho jistě bohatě odmění.

¤¤  ¤¤  ¤¤

     Severus Snape právě seděl ve svých komnatách. Před chvílí si uvařil čaj a teď se chystal vychutnat si ho při četbě nové knihy o lektvarech. Koupil ji minulý týden v Příčné ulici, když se tam byl před začátkem školního roku přesvědčit, jestli mají dostatečnou zásobu učebnic, které si vybral jako pomůcku pro výuku svého nového předmětu.

     Při téhle myšlence se vítězoslavně ušklíbl. Konečně se dočkal, konečně bude učit Obranu proti černé magii! Už od zítřka! Neměl nic proti výuce Lektvarů, ale Obrana ho přeci jen bavila víc a vzhledem k tomu, že moc Pána zla stále roste, je třeba, aby ty děti konečně dostal do rukou někdo, kdo skutečně ví, o čem černá magie je. A to on ví až moc dobře. Povzdechl si a bezmyšlenkovitě přejel prsty přes rukáv svého hábitu na levé ruce, v místech, kde se pod látkou nacházelo vytetované Znamení zla. Potřásl hlavou, aby tyto myšlenky zaplašil. Na svého bývalého pána teď opravdu myslet nechce.

     Znovu tedy vzal do ruky svou novou knihu, opatrně z šálku usrkl trochu horkého čaje a chystal se přečíst si kapitolu o nových vylepšeních mnoholičného lektvaru, když to v krbu zapraskalo a ozval se hlas Albuse Brumbála: „Severusi, mohl byste ke mně prosím přijít?“